Novinky

Odeslat stránku emailem

Zašlete tuto stránku svým přátelům, ať se na ní také podívají.

Těkavost versus bod vzplanutí

co byste měli vědět ....

K určení výkonových charakteristik mazacího oleje lze použít celou řadu zkušebních metod. Dvě běžné zkoušky, které se osvědčily v průběhu času, je zkouška bodu vzplanutí a zkouška těkavosti. Ačkoli se metody, technologie a postupy v průběhu let měnily, obě tyto zkoušky se stále používají a poskytují schůdná řešení pro hodnocení nových a použitých olejů.

Bod vzplanutí

Zkouška bodu vzplanutí se datuje do poloviny 19. století jako jeden z prvních ukazatelů fyzikálních vlastností oleje. Původně byla používána k určení nebezpečí požáru při skladování a přepravě pohonných hmot a olejů.

Zkouška bodu vzplanutí měří tendenci oleje vytvářet se vzduchem hořlavou směs. Jakmile se vzorek oleje zahřeje, plamen je vystaven prostoru nad kapalinou. Vznícení je rozhodujícím bodem. Nejnižší naměřená teplota, při které se olej vznítí nebo začne jiskřit, se zaznamená jako bod vzplanutí. Pokud se zkouška provádí po delší dobu, lze získat bod vzplanutí oleje. Bod vzplanutí se stanoví, když dojde ke vznícení a toto je udrženo po dobu pěti sekund.

K určení bodu vzplanutí oleje lze použít několik metod. Každá znich se liší v závislosti na viskozitě kapaliny a zvolené technologii. Mezi standardní metody testování (ASTM), které jsou k dispozici, patří ASTM D56, Flash Point by Tag Closed Cup Tester (metoda stanovení bodu vzplanutí rovnovážnou metodou uzavřeného kelímku). Používá se pro viskozity nižší než 5,5 centistokes (cSt) při teplotě 40 °C (104 °F), stejně jako pro viskozity nižší než 9,5 cSt při teplotě 25 °C (77 °F) a body vzplanutí při teplotě pod 93 °C (220 °F).

ASTM D93, metoda stanovení bodu vzplanutí od firmy Pensky-Martens, se používá pro ropné produkty s teplotním rozsahem 40 až 360 °C (104 až 680 °F) a bionaftu s teplotním rozsahem 60 až 190 °C (140 až 374 °F).

ASTM D92, metoda stanovení bodu vzplanutí v otevřeném kelímku podle Clevelanda, je další možností získání bodu vzplanutí oleje. Ačkoli se tato technologie vyvíjela, zkoušky bodu vzplanutí v otevřeném a uzavřeném kelímku se dnes velmi podobají praktikám používaným před více než 100 lety. Zatímco zkouška bodu vzplanutí je často považována za předběžnou zkoušku nového oleje, může být také použita pro analýzu použitého oleje k detekci ředěného paliva, praskání základního oleje a kontaminace.

Těkavost

Zkouška pro stanovení bodu těkavosti podle Noacka byla vyvinuta Dr. Kurt Noackem ve třicátých létech minulého století a poprvé byla použita v Evropě. Byla představena jako způsob, jak odhalit ztrátu mazacích olejů z důvodu vypařování. V roce 1984 Al Amatuzio začal tuto zkouška používat ve Spojených státech ke stanovení výkonových klasifikací motorových olejů. Testování těkavosti se stalo standardem pro Severní Ameriku v roce 1992, kdy American Petroleum Institute (Americký ropný institut) a International Lubricant Standardization and Approval Committee (Mezinárodní komise pro standardizaci a schvalování maziv) vytvořily klasifikace olejů SH, resp. GF-1 pro stanovení standardů v oblasti emisí výfukových plynů a spotřeby paliva.

Těkavost je termín používaný k popisu "vyvaření" lehčích molekul v kapalinách. Úzce souvisí se spotřebou oleje v automobilových motorech. Zkouška simuluje reakci oleje na vnitřní teploty ve spojitosti s pístními kroužky a stěnami válců.

Metoda známá jako ASTM D5800, zkouška těkavosti podle Noacka, odhaluje ztrátu vlivem odpařování lehčích molekul oleje a přísad při vysokých teplotách. V závislosti na metodě se do kelímku nebo reakční baňky umístí odměřené množství vzorku a zahřeje na teplotu 250 °C (482 °F), přičemž se udržuje konstantní proudění vzduchu po dobu 60 minut. Určením hmotnosti před a po se určí ztráta odpařováním.

Pro metodu ASTM D5800 existují tři různé postupy: Postup A, který používá Noackovo odpařovací zkušební zařízení; Postup B, který používá Noackovo automatické odpařovací zařízení bez použití Woodova kovu; a Postup C, který používá Selby-Noackovo zkušební zařízení.

Postup A byl poprvé zaveden ve třicátých letech minulého století s použitím toxické směsi sloučenin známé jako Woodův kov pro ohřev vzorků. Woodův kov, také zvaný Lipowitzova slitina, obsahuje vizmut, olovo, cín a kadmium. Toxicita pochází z olova a kadmia.

Selby-Noackova zkouška byla vyvinuta v polovině devadesátých let minulého století Theodorem Selbym a jeho kolegy pomocí ohřívače ušlechtilých kovů. Vylučuje potřebu Woodova kovu a pro pozdější analýzu využívá směs odpařeného materiálu. To je zvláště užitečné při identifikaci prvků, jako je fosfor, o kterém je známo, že vede k předčasnému selhání katalyzátorových systémů.

Testování těkavosti hraje důležitou roli při mazání motoru, kde se často vyskytují vysoké teploty. Ztráty odpařováním se projeví zvýšenou spotřebou oleje nebo potřebou doplňování. To může také vést ke změnám vlastností oleje, protože přísady se během procesu mohou odpařit.

Protože lehčí molekuly "vyhoří" nebo se odpaří, těžší molekuly zůstávají, což způsobuje změnu ve viskozitě kapaliny. Zanechání těžšího nebo "hustějšího" oleje může přispět ke zvýšení spotřeby paliva v důsledku zvýšeného viskózního odporu, rovněž jako vlivem špatné cirkulace oleje v celém motoru, vyšší spotřeby oleje, vyšší míry opotřebení a zvýšených emisí.

Zkoušky, které slouží svému účelu

Zkoušky bodu vzplanutí a těkavosti slouží svému účelu pouze pro různé podmínky. Mohou také spolu souviset. Koneckonců, aby olej dosáhl bodu vzplanutí, musí se nejdříve vypařovat. Zatímco bod vzplanutí vám řekne jen velmi málo o těkavosti oleje, těkavost oleje vám může říci hodně o jeho bodě vzplanutí. Testování těkavosti prokázalo, že lepší základní oleje budou mít za následek lepší emise a nižší spotřebu paliva.

Mějte na paměti, že syntetická maziva mají obecně vyšší bod vzplanutí a nezačnou se vypařovat dříve, dokud není dosažena mnohem vyšší teplota. Na druhou stranu se mohou minerální oleje začít odpařovat mnohem dříve, než je jejich bod vzplanutí. Pokud máte do činění s nebezpečnými podmínkami, zkouška bodu vzplanutí je to hlavní, co se musí jednoduše provést.