TOPlist
facebook google+ linkedin youtube
header-print
Sekce

Novinky

Nejlepší technici se rodí nebo se jimi stávají?

23.10. 2018by Admin E-konstruktér

MOŽNÁ SI MYSLÍTE, že způsob, jak udělat techniky lepšími, je zlepšit technické vzdělávání.

I když tato myšlenka má něco do sebe, je zřejmé, že faktory mimo formální učební proces mohou převážit vše, co se děje v areálu univerzity.

Nebo například, stále více to vypadá, jako by technický způsob uvažování závisel na předškolních zkušenostech. Vezměme si tuto zábavnou skutečnost: Každých 15 minut hry děti třetinu tohoto času obvykle stráví tím, že se něco dozvídají o matematických, prostorových a architektonických principech. Takže nová vlna myšlení je taková, že nejlepší technici jsou ti, kterým bylo dovoleno hodně času si hrát bez dozoru.

Studie M.I.T. profesorky Laury Schulzové tuto myšlenku posiluje. Prováděla testy na čtyřletých dětech, kde jedna skupina byla formálně poučena o tom, jak funguje pískací hračka, zatímco druhá skupina objevila tuto funkci "náhodou". Když obě skupiny dětí zůstaly na hraní s hračkou samy, skupina, která "objevila" pískání, si hrála s hračkou déle. Tato skupina dětí také odhalila skryté funkce, o kterých se instruktor nezmiňoval.

Z tohoto cvičení vyplývá, že čtyřleté děti, kterým se ukáže, jak hračka funguje, nikdy neodhalí vše, co by hračka mohla dělat. Jejich zvědavost byla oslabena.

A z dětí, které nejsou strašně zvědavé, nevyrostou skvělí technici. Přinejmenším takto uvažuje rostoucí počet lidí odpovědných za nábor pracovníků na technických funkcích. Například v laboratoři Jet Propulsion společnosti NASA jsou kandidáti na technické funkce nyní dotazováni na své koníčky a na to, jak hodně se v dětství věnovali hrám, bez ohledu na to, jaké jsou jejich studijní výsledky. Tento druh dotazování má svůj původ v poznání, že mladší technici společnosti JPL nebyli tak ochotni používat své ruce jako jejich starší kolegové, nebo nebyli stejně dobří při řešení mechanických problémů a hádanek.

Ale i když si najmete hromadu tvůrčích technických pracovníků, nebudou moc dobří, pokud všichni vyrůstali ve stejném prostředí. To je závěr výzkumného pracovníka Kevina Dunbara, který sledoval čtyři laboratoře molekulární biologie a zaznamenával si lidskou dynamiku, které si všímal. Jeho klíčové zjištění se týká řešení problémů: Když všichni členové laboratoře měli zhruba stejné znalosti, měli sklon upadnout do skupinového myšlení. Výzkumní pracovníci byli lépe schopni přistupovat k problémům z jiného úhlu, když měli rozmanité, ale překrývající se prostředí, ve kterém vyrůstali.

"Když si někdo myslí, že něco chápe, jeho myšlení upravuje realitu tak efektivně, že jen obtížně může vnímat chyby. Ale když někdo sleduje scénář, se kterým není obeznámen, část mozku pracuje neefektivně a dává nám tak čas vidět i vedlejší hodnoty a uvažovat o jejich významu," shrnuje profesorka Harvardovy univerzity odborná asistentka Sarah Lewisová, autorka knihy Vzestup: Kreativita, Dar poučení se z neúspěchu a Hledání mistrovských dovedností.

A i když je jasné, že dobří technici musí neustále řešit nějaké problémy, dokonce i ti nejlepší inženýři pravděpodobně vybočí špatným směrem, pokud jsou tvrdohlaví ve svém nesprávném uvažování.
Angela Duckworthová, autorka knihy: „Houževnatost: Síla vytrvalosti a vášně" , uvádí: "Musíte zjistit, kdy je třeba vynaložit úsilí a kdy ustoupit. Lidé ve vysokých funkcích dokáží udělat obojí a mají smysl pro to najít okamžik, kdy se zeptají, zda nemají ustoupit. Čím vyšší je cíl, tím více byste měl/a být houževnatý/á. Čím je cíl konkrétnější nebo osobitější, tím víc byste měl/a být ochotný/á to vzdát."

Nic z toho se samozřejmě nenaučíte ve škole. To pravděpodobně pomáhá vysvětlit, proč někteří nejlepší technici nikdy neviděli interiér učebny strojnické fakulty.

zdroj: designworldonline.com

hodnocení

Diskuze

Newsletter

Chcete dostávat novinky emailem?