Podobné články
Německo Český technický slovník
Váš příběh: Proč jste se stali konstruktérem?
11.07. 2016by Admin E-konstruktérPříběh jednoho konstruktéra
Dobrý den,jmenuji se Jakub Částka, 31 let, z toho 10 let konstruktér.
Jak jsem se dostal ke konstruktéřině
Na základní škole mě bavilo rýsování víc než cokoli jiného. Trojúhelníky, kružnice a tak dál. Na ostatní předměty jsem kašlal, jako vzorný příklad flegmatika. Navíc můj otec zakoupil v r. 1989 jeden z prvních domácích počítačů (Didadctic), a tak jsem se naučil z klávesnice písmenka a čtení ještě v předškolním věku (a jako správný geek si užil šikanu nejen od dětí, ale i kantorů).
Taky tomu napomohla otcova vášeň pro amatérské kutilství a posvátná stavebnice Merkur.
V 15 letech nikdo neví, co by chtěl dělat (mě bylo jasné, že nejlepší je nedělat nic) - a po návštěvě Liberecké průmyslovky v rámci DOD byla strojařina jasná volba. Už méně jasné byly výsledky, ale stalo se, že jsem shodou podivných okolností prolezl až k maturitě.
Maturitní otázky "Tolerance a uložení" (za 4) a "Turbíny a pumpy" (už nevím přesně, taky za 4) mne předurčili k dráze špičkového konstruktéra... Vysokou jsem zkusil a po zjištění, že bych se 3 roky učil to stejné jako na průmyslovce, ale v matice navazoval na výuku gymnázií, jsem pokus ukončil.
První kdo mne bez praxe a zkušeností vzal, byla firma Preciosa a.s. a hned jsem dostal místo konstruktéra. Stůl naproti zkušenému technikovi (asi 40 let praxe). 3 měsíce trvá výchova nového konstruktéra (a dalších pár let na vštípení jakés takés poslušnosti). Pamatuji se, že jeden z prvních úkolů byl návrh hřídele - a po třech dnech pachtění se s momentovou křivkou kolega přišel, vynadal mi co že se s tím tak pářu, ať tam dám "40" tyč a hotovo.
Po 2 letech další Liberecká firma, tentokrát dopravníky a jednoúčelové stroje a "české" vývojové tempo, kdy obchodník nabere zakázku, za měsíc vám ji dá jako úkol s tím, že už to mělo být a za další dva měsíce se mašina instaluje u zákazníka..
Přišla tzv. "hospodářská krize", střídačka jednoho místa za druhým (vždy akorát na zkušební dobu), až jsem řemeslo málem vzdal.. Ještě jeden roční úspěch u podobné jednoúčelové firmy, a pak útěk z kraje, doslova do hlubokých Bílých Karpat a k přírodnímu stavitelství (na pár týdnů jako mentální relax).
Tam mne našel člověk, jehož kamarád sháněl konstruktéra pro archimédovy vodní turbíny v Táboře. Pro firmu jsem pracoval rok, pak se odstěhoval do Chebu za ženou (i proto, abych mohl pokračovat jako OSVČ). Bývalý šéf od turbín mne chvíli poté najal na vývoj funkční lokomotivy, která se v současnosti už už staví na kolej.. Ale jako správný český zaměstnavatel dluží faktury za 3 měsíce práce (po nocích a o víkendech), tak hledám dál a stále plný optimismu, věrný řemeslu :)
Jakub
Napište nám také svůj příběh? Je jiný?