Novinky

Odeslat stránku emailem

Zašlete tuto stránku svým přátelům, ať se na ní také podívají.

Smysluplnost metrického systému

Pohled z USA na evropský metrický systém

Zdá se, že američtí konstruktéři nejsou s to pochopit, jak se metrický systém používá. Jako by u nich fungoval jakýsi Dunning-Krugerův efekt. Přitom téměř všem by jeho zavedení práci usnadnilo, což ostatně někteří z nich připouštějí. Ti osvícenější.

Příkladů nelogičnosti při uvádění rozměrů je nespočet. Ve výkresech ze zámoří lze nezřídka narazit na konstrukční nákresy s předlouhými desetinnými čísly. Pokud je však převedete na milimetry, velice často dostanete prostá celá čísla. Převádění číselných údajů v takovýchto nákresech, původně v metrické soustavě, které pochopitelně téměř vždy pocházející z území mimo USA, do ne-metrických čísel zkrátka něco stojí. Proč ale? K takovýmto zbytečným komplikacím totiž dochází i v případech, kdy americké firmy plánují výrobu v zámoří.

Americké společnosti z oboru letectví a kosmonautiky dávají před mikrometry a milimetry přednost palcové soustavě, tisícině palce pak konstruktéři hovorově říkají „mil". Důvod je prostý: používání těchto jednotek vyžaduje NASA, byť navzdory tomu, že se oficiálně zavázala sjednotit svůj systém se systémem používaným ostatními kosmickými agentury.

Z praxe jsou známy příklady, kdy výrobci očekávali, že budou pracovat v metrické soustavě, místo toho však dostali míry ve staroanglických jednotkách a neštěstí – tedy zbytečně vynaložený materiál - bylo na světě.

Rozměry elektronických součástek se udávají v metrické soustavě, aby byly v souladu s mezinárodními normami, jenže američtí konstruktéři je stejně musejí vtěsnat na nekompatibilní palcové mřížky, takže se obvodové desky musejí dodatečně ručně upravovat. Navzdory mezinárodním dohodám americký průmysl i nadále zbytečně poptává výrobu elektronických součástek s rozměry uváděnými v palcích, což vede ke zmatku v celosvětovém měřítku.

Velikosti amerických upevňovacích prvků jsou pak směsicí podivuhodných zlomků hodnot uváděných v palcích společně s nesmyslnými čísly „kalibrů", aniž by mezi nimi byla patrna jakákoli racionální či logická souvislost. V metrické soustavě je každému jasné, že označení šroubu M5 znamená, že jeho průměr je 5 mm a abyste jej mohli těsně zašroubovat, potřebujete provrtat otvor pětimilimetrovým vrtákem. Jak jednoduché! Jaký vrták ale budete potřebovat pro šroub 4-40? Žádný strojař nebude schopný tuto otázku ihned zodpovědět. Co je to vůbec za velikost? Žádná taková neexistuje. V metrickém systému však takovou otázku bez potíží zodpoví průměrně bystrý středoškolák. Když v roce 1972 zavedl Ford ve své továrně v Austrálii metrické závity, snížil se tím počet typů šroubů o 88 %a matic o 72 % .

Z povinného zavedení metrického systému těžilo v Austrálii snad každé průmyslové odvětví. Když se pak konstruktéři v USA dozvědí, že se v Austrálii udávají veškeré rozměry pouze v milimetrech, vyvolá to většinou ryčný smích. „To je směšné! Vždyť třeba pro stavebnictví je taková jednotka příliš malá!" Je to ale jen americká nevědomost. Ve skutečnosti se díky milimetrům (používání centimetrů není povolené) pracuje na stavbě jen a pouze s celými čísly, a to jak při budování betonových základů, tak při montáži kuchyňských skříněk. Eliminace desetinných čísel tak eliminuje velké množství odpadu z odřezků a nevyužitého materiálu. Od sedmdesátých let minulého století díky tomu Austrálie oproti USA ušetřila 10-15 % nákladů ve stavebnictví.

Vzhledem k tomu, že v USA existují dva druhy jednotek měření, musejí továrny i drobní řemeslníci disponovat dvěma sadami nářadí – pro staroanglické míry a pro metrickou soustavu. V USA se vzrušeně hovoří o tom, jak nákladný by přechod na metrickou soustavu byl, nikdy se ale nehovoří o tom, jak nákladné je dodržování měrných jednotek z patnáctého století v oblasti konstruktérství. V USA existuje na 14 různých definic kalibrovaných šablon pro měření: měrka tloušťky drátu, měrka vrtáků, měrka tloušťky plechu, atd. atd. Jednou měrkou se tedy změří tloušťka polykarbonátového plastu, jiným tloušťka plechu a teprve poté se může dojít k závěru, že jsou vlastně stejně tlusté. Pokud by se obé vyrábělo v milimetrech, srovnáním jejich hodnot by se ušetřila spousta zbytečné práce.

Podobná situace je také s měřením teploty. Je totiž velký rozdíl, pokud tvrdíte lepidla při 100 °F namísto předepsaných 100 °C. Když je v dokumentaci výrobce uvedena teplota 100°, všude na světě se samozřejmě myslí stupně Celsia, tedy bod varu. Všude kromě USA. Často je také zbytečně komplikované zjistit, jakou sadu potřebujete pro opravu výrobního zařízení, jelikož jak staroanglické jednotky, tak metrické jednotky jsou psány v nerozlišitelném provedení. Pro začínající společnosti a start-upy je čas tím nejdůležitějším. Při vývoji nového produktu tedy většinou využívají ty nejdostupnější díly a materiály. V amerických obchodech s železářstvím ale nenajdete metrické vrtáky, nylonové metrické šrouby nebo metry či měřící pásky toliko s milimetrovou stupnicí. Takže z časoúsporných důvodů buď využijete to, co je dostupné v obchodě nebo musíte nakupovat na internetu.

Konstruktéři ze Spojených států o sobě smýšlejí jako o celosvětové špičce, měrný systém a možnost jeho efektivního využívání je ale pro konstruktérství přitom tím nejpodstatnějším. Zdá se však, že zabývat se tím, jak by bylo možné využít co nejlépe základní měrné jednotky, je pod rozlišovací schopnosti amerických konstruktérů a projektantů. A právě proto nepochybují o tom, že metrický systém je něco, co si zaslouží pozornost až zítra. Jenže pro 95 % světové populace je zítra již dnes.