Novinky

Odeslat stránku emailem

Zašlete tuto stránku svým přátelům, ať se na ní také podívají.

Proč hydraulický olej mění barvu

Když hydraulický olej změní barvu z oné zlatavě medové barvy nového oleje na tmavě hnědou, znamená to, že se musí hned vyměnit?

Trpí systém ztrátou mazacích vlastností nebo závažným znečištěním, když k tomu dojde, nebo jde o normální projev stárnutí, kterého se není potřeba obávat, dokud jsou výsledky analýzy oleje v přijatelných mezích? 

Tyto druhy otázek se často objevují, kdykoli dojde na diskuzi o údržbě hydraulické kapaliny. Mnoho lidí srovnává olej v průmyslových hydraulických systémech s olejem v automobilu a předpokládá, že pokud se barva oleje změnila na tmavě hnědou, musí se olej co nejdřív vyměnit bez ohledu na to, jak dlouho se používal. 

Je snadné zapomenout na to, že olej v průmyslovém hydraulickém systému a olej ve spalovacím motoru pracují ve velmi odlišném prostředí. Změna barvy hydraulického oleje je dobrým důvodem k ostražitosti, ale není důvodem k okamžité výměně. Nejprve musíte zjistit, proč olej změnil barvu. 

Dvě nejběžnější příčiny ztmavnutí oleje jsou tepelné namáhání a oxidace, a ani jeden z těchto procesů nemusí nutně znamenat, že je potřeba olej vyměnit. První krok je odebrat reprezentativní vzorek oleje a nechat ho analyzovat. Viděl jsem hydraulický olej, který výrazně ztmavl, ale přesto byl z provozního hlediska naprosto v pořádku. Viděl jsem také hydraulický olej, který si zachovával svou původní barvu, ale nesplňoval parametry nezbytné k zajištění dostatečné ochrany systému. Změna barvy oleje vám zkrátka sama o sobě neříká nic o použitelnosti oleje v provozu.  

Ztmavnutí oleje vás ale může nasměrovat k potenciálním problémům, které může být potřeba řešit. Možná má systém jedno nebo víc „horkých míst", kde se olej v omezeném prostoru zahřívá, ale když se dostane zpátky do relativně chladné nádrže, jeho teplota opět klesá. 

Jednou jsem našel vadný ventil, který propouštěl olej jen malým otvorem, a to vedlo k významnému tlakovému spádu. Tím vznikalo poměrně značné množství tepla, které ale bylo lokalizováno jen ve velmi malém množství oleje v systému. Jediným příznakem bylo ztmavnutí oleje. 

Při analýze vzorku daného oleje bylo zjištěno, že číslo kyselosti ani viskozita se nezměnily, což vyloučilo možnost oxidace oleje a naznačovalo, že změna barvy je důsledkem tepelné degradace. Prohlídka infračervenou kamerou velmi rychle odhalila přehřívající se ventil. Ventil byl vyměněn a v místě, kde vznikalo teplo, byly zjištěny výrazné úsady. Analýza oleje ukázala, že olej byl pro další provoz naprosto v pořádku, ale vzhledem k tomu, že systém nevykazoval žádnou rozpoznatelnou změnu chodu, mohla závada ventilu zůstat neodhalená až do doby, kdy by přerostla v poruchu celého systému, pokud by nedošlo ke změně barvy oleje. 

Oxidace, chemické slučování oleje a kyslíku, je sice běžnou příčinou snížení stability hydraulického oleje, míra změny barvy však není dobrým ukazatelem úrovně oxidace. Antioxidanty, které plní svou funkci, reagují často tak, že vytvářejí barvy od jasně žluté po inkoustově černou. Existuje celá řada faktorů včetně složení, provozních podmínek a nečistot, z nichž každý může způsobit výraznou změnu barvy bez významné degradace oleje. I když změna barvy může být znepokojující, olej si přesto může zachovávat dobrý antioxidační potenciál, protože před jeho skutečným vyčerpáním může proběhnout řada těchto reakcí. Jediným způsobem, jak s určitostí zjistit úroveň oxidace, je opět analýza oleje. Zaměřte se na zvýšení viskozity a čísla kyselosti oleje, které signalizuje oxidaci.  


K oxidaci oleje přispívá přítomnost kovových katalyzujících částic, tepla, kyslíku i vody. Se vzrůstající úrovní kyselosti se zvyšuje pravděpodobnost koroze všech součástí. Jak se rozpustné nečistoty mísí s olejem, zvyšuje se viskozita. Tím vznikají kalové, fermežové a dehtové usazeniny jako tenký nerozpustný povlak na všech vnitřních plochách systému. S pokračující expozicí těmto prvkům se proces degradace zrychluje. 

Oxidaci je možné minimalizovat pomocí běžných praktik údržby kapaliny. Rychlost všech chemických reakcí, včetně oxidace, se při každém zvýšení teploty o 10°C zhruba zdvojnásobuje. Pro většinu hydraulických systémů na bázi minerálních olejů je maximální doporučená teplota 60°C. Při každých 5°C nad tuto teplotu se životnost oleje zkracuje o polovinu.  

Záleží i na tlaku v systému. S rostoucím tlakem se zvyšuje i viskozita, která způsobuje vyšší tření a vznik tepla. Zvýšený tlak vede také k nárůstu množství unášeného vzduchu (a tím i kyslíku). Dodatečný kyslík urychluje oxidační reakci oleje. Pro maximální účinnost systému a dlouhou životnost oleje a součástí systému se doporučuje, aby tlak v systému zůstával co nejnižší.  

Dalším faktorem, který může ovlivňovat oxidaci, jsou nečistoty. Při jednoprocentní koncentraci kalu v hydraulické kapalině se rychlost oxidace v porovnání s kapalinou zcela bez kalu zdvojnásobuje. Určité kovy, zejména měď, působí při oxidačních reakcích jako katalyzátory, především v přítomnosti vody. Přítomnost vody a mědi je běžný jev při prasknutí výměníku tepla. 

Když zjistíte, že barva hydraulického oleje ztmavla, nepředpokládejte, že je potřeba ho vyměnit. Je docela dobře možné, že vaše kapalina má před sebou ještě roky provozu. Odeberte dobrý reprezentativní vzorek a nechte ho analyzovat. Nejreprezentativnější vzorek je vzorek odebraný bezprostředně za čerpadlem. Druhá nejlepší možnost je odběr přesně ze středu nádrže, buď za chodu systému, nebo ihned po jeho odstavení.  

Pokud právě zahajujete program odběru vzorků kapaliny, vhodný výchozí interval je 13 týdnů. Frekvenci odběru vzorků upravujte na základě výsledků analýzy. Veďte evidenci analýz nejméně za celý poslední rok, abyste je mohli porovnat a vysledovat trendy. Jenom tak budete skutečně znát stav a použitelnost své hydraulické kapaliny.