Novinky

Odeslat stránku emailem

Zašlete tuto stránku svým přátelům, ať se na ní také podívají.

Jaký je rozdíl mezi silikonem a křemíkem?

Oba materiály jsou široce používáné, oba obsahují křemík, a píšou se (v angličtině) téměř stejné, ale mezi těmito dvěma materiály existují značné rozdíly.

Abychom to zkrátili, křemík je prvek a silikony jsou polymery obsahující křemík a kyslík, a často i uhlík a vodík.

Křemík (ang. Silicon), 14. prvek v periodické soustavě prvků, je sedmým nejčastějším prvkem ve vesmíru a druhým nejběžnějším prvkem na Zemi (kyslík je nejběžnějším prvkem). Ale tento krystalický metaloid má silnou afinitu ke kyslíku, takže se téměř vždy vyskytuje jako oxid křemičitý (neboli křemen). Křemík lze nalézt v řadě minerálů, včetně pazourku, jaspisu, opálu a pískovce (a písku). Je také klíčovou součástí skla, betonu a cihel.

Křemičitany, které jsou směsí křemíku, kyslíku a reaktivních kovů, zahrnují živec, žulu a slídu. Používají se v keramice, smaltech, portlandském cementu, maltě, štuku a keramice.

Relativně čistý křemík se nejčastěji používá při zušlechťování oceli, lití hliníku a v chemickém průmyslu. Křemík je však nejčastěji známý tím, že je základem mnoha polovodičů, i když k tomuto účelu se používá méně než 10 % čistého křemíku.

Silikony (ang. Silicone), také známé jako polysiloxany, jsou skupinou umělých polymerů, které jsou obvykle kapalné nebo pružné plasty podobné pryži. Polymery mají anorganický řetězec atomů křemíku a kyslíku s organickými vedlejšími skupinami vázanými ke křemíku. Mají několik užitečných vlastností, pro které jsou základem pro různé spotřební a průmyslové výrobky – tyto vlastnosti zahrnují:

• Nízkou tepelnou vodivost.

• Nízkou elektrickou vodivost.

• Nízkou toxicitu.

• Schopnost odpuzovat vodu a vytvářet vodotěsné těsnění.

• Nelepí se k většině podkladů, ale drží na skle.

• Fyzikální vlastnosti zůstávají stejné navzdory změnám teploty.

• Odolávají kyslíku, ozonu a ultrafialovému světlu.

Silikony se používají v těsnicích hmotách; lepidlech; mazivech; zdravotnických výrobcích; kosmetických i ortopedických implantátech; kuchyňských potřebách; nástrojích; tepelné a elektrická izolaci; povlacích na papír, textiliích a těsnění; zalévacích hmotách pro elektroniku; a dokonce i jako rozpouštědlo pro suché čištění.