Jaký je rozdíl mezi měkkým pájením, tvrdým pájením a svařováním?
15.11. 2015by Admin E-konstruktérMěkké pájení, tvrdé pájení a svařování jsou všechno metody spojování dvou nebo více kusů kovu a vybraných jiných materiálů. Jsou to také metody používané k vyplňování mezer v kovových dílech.
SVAŘOVÁNÍ
Při svařování musí být oba kovy (nebo termoplasty) podobné. Není například možné navařovat měď na ocel. Při svařování se používají vysoké teploty k natavení a spojení dvou kovových dílů. Často se používá i přídavný kov. Pokud je proveden správně, je hotový svar stejně pevný jako okolní materiál. Pokud ale není postup proveden správně a svářeč použije příliš mnoho tepla, může dojít ke změně vlastností kovu a oslabení svaru. Existuje několik různých druhů svařování, včetně svařování v ochranné atmosféře inertního plynu (MIG), obloukového svařování, svařování svazkem elektronů, laserového svařování a třecího svařování s promíšením. Svařování se také běžně používá k rozřezání velkých kovových konstrukcí tavením.
TVRDÉ PÁJENÍ
Při tvrdém pájení se spojují dva kovy ohřátím a roztavením přídavného materiálu (slitiny), který se naváže na oba kusy kovu a spojí je. Přídavný materiál musí mít samozřejmě teplotu tání nižší než spojované kovové díly. Tvrdým pájením je možné spojovat nepodobné kovy, jako jsou hliník, stříbro, měď, zlato a nikl. Při tvrdém pájení se často používá tavidlo. Jedná se o kapalinu, která podporuje smáčení, a tím umožňuje přídavnému materiálu téci po spojovaných kovových dílech. Zároveň zbavuje díly oxidů, aby se na kovové díly pevněji navázal přídavný materiál. Kromě toho se tavidla používají při svařování k očištění kovových povrchů.
Správně provedené spoje tvrdým pájením mohou být pevnější než spojované kusy, ale nejsou tak pevné jako svarové spoje. Tvrdé pájení má také minimální vliv na oba kovové díly.
MĚKKÉ PÁJENÍ
Měkké pájení je nízkoteplotní obdobou tvrdého pájení. Podle definice Americké svářečské společnosti se měkké pájení provádí s přídavnými materiály (označovanými také jako pájky), které se taví při teplotách nižších než 450 °C (840 °F). Mezi kovy, které je možné pájet, patří zlato, stříbro, měď, mosaz a železo. Přídavný materiál, zvaný pájka, se roztaví. Když ztuhne, je navázán na kovové díly a spojuje je. Spojení není tak pevné jako u tvrdého pájení nebo svarového spoje. Pájka se kdysi vyráběla hlavně z olova, ale ohledy na životní prostředí vedou průmysl k používání bezolovnatých alternativ.
Při měkkém pájení se stejně jako u tvrdého pájení a svařování používá tavidlo k očištění kovových povrchu a k usnadnění tečení pájky po spojovaných dílech.
Měkké pájení se také používá k propojování elektronických součástek. Takový spoj není nezbytně pevný nebo nosný, ale elektricky propojuje součástky vodivou pájkou.
zdroj: machinedesign.com